|
Pokus a potřeba vyjádřit jeden silný zážitek...
|
"Tvůj obřad"
pomalu končí...
A já
při posledním otčenáši
cítím
tvou svobodnou duši
se vším, co zažila
a co si odnáší...
Ohlížíš se naposledy
po těch,
co je hmota stále váže...
Přišel čas odejít
v doprovodu
tvé andělské stráže...
***
Pláču.
Z hlubin celé své podstaty.
Rozum se stydí.
Do úzkých mě žene...
Duše se usmívá.
"Truchlit,
to je přec tak lidsky
přirozené..."
pomalu končí...
A já
při posledním otčenáši
cítím
tvou svobodnou duši
se vším, co zažila
a co si odnáší...
Ohlížíš se naposledy
po těch,
co je hmota stále váže...
Přišel čas odejít
v doprovodu
tvé andělské stráže...
***
Pláču.
Z hlubin celé své podstaty.
Rozum se stydí.
Do úzkých mě žene...
Duše se usmívá.
"Truchlit,
to je přec tak lidsky
přirozené..."
Ze sbírky: Slova moudrého JÁ
05.10.2015 21:55
Lenča: Ty ses dříve styděla? Jj, taky hledám a občas i nalézám...A souhlasím, že jako arteterapie je veršotepectví skvělé! Člověk při tom hledání rýmů všechno pěkně prožije a uvolní se! :-)))
03.10.2015 20:59
Jsou chvíle, kdy slova jsou zbytečná a snad se jich ani nedostává, aby člověk vyjádřil své pocity. Ale možná to platí jen pro muže...:-)
03.10.2015 20:41
Nádherně zachyceno, co je lidsky přirozené. Snad ti ty řádky pomohly se s tím zážitkem srovnat.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.