O tom, co dnes zůstává po mrtvých.

Tak nějak to možná jednou proběhne.

Dodatečně mě napadlo, jak první sloku natáhnout z dvojverší do stejného tvaru jako druhou. Přes komentáře chválící stručnost jsem tedy prodloužila, snad nevadí.

pozor, naturalistické

Pocit kdysi naškrábaný na prošlou jízdenku při návštěvě zámku Velké Losiny. Básní bych to asi nenazval...

Původně jsem se snažila sesmolit něco pro soutěž městské knihovny.. nakonec jsem ale seznala, že je to na soutěžní dílo moc pochmurné, a tak to letí sem :)

.. byla to noc, kdy padaly hvězdy.. lidé nadšeně otáčeli hlavu k nebi a sdíleli své pocity a já.. držela jsem ji za ruku, dokud neusnula..

Memento mory

smíření

Smrt patří k životu, ale musí chodit i tak brzy?

básnička z 1.7. 2009. Vyšla ve sbírce. Mám ji rád. Recituje se na pohřbech. Prý. Já to nevím, ještě žiju.