|
V pořadí druhý ze stesků malé holky, která si naivně myslí, že má něco málo za sebou. :)
|
Nemohu svůj dluh vyrovnat,
přesto mi tíha z ramenou padá.
Tisíckrát mohu přísahat,
trpět, a budu za to ráda.
Odpovím prázdným pohledem,
neřeknu víc, než co už víš,
navzájem skryti pod ledem,
a klesáme stále níž a níž.
Prosila jsem kdysi dávno,
jen už nevím, oč to bylo.
Nám dvěma mělo být rovno,
řekni... Co se pokazilo?
Neznám pravdu, již jsem chtěla,
vynést v nekonečnou výš,
tušíš, proč jsem zapomněla?
Nikdy se to nedozvíš.
Odrážejíc prosby cizí,
nezbývá než jen jít dál,
a truchlit pro stín jež mi mizí
a tak pravdivě vypadal.
přesto mi tíha z ramenou padá.
Tisíckrát mohu přísahat,
trpět, a budu za to ráda.
Odpovím prázdným pohledem,
neřeknu víc, než co už víš,
navzájem skryti pod ledem,
a klesáme stále níž a níž.
Prosila jsem kdysi dávno,
jen už nevím, oč to bylo.
Nám dvěma mělo být rovno,
řekni... Co se pokazilo?
Neznám pravdu, již jsem chtěla,
vynést v nekonečnou výš,
tušíš, proč jsem zapomněla?
Nikdy se to nedozvíš.
Odrážejíc prosby cizí,
nezbývá než jen jít dál,
a truchlit pro stín jež mi mizí
a tak pravdivě vypadal.
Ze sbírky: Možná jsem tě milovala
29.10.2015 15:46
Á, druhé dílo :) Tohle se mi líbí víc :) Jenom ten verš "nám dvěma mělo být rovno" mi nedává moc smysl, je takový krkolomný.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.