|
Malý příběh dvojích bot...
|
Jsou obyčejné
chodí celé v černi
jednou týdně
dvě hodiny služby
znají svůj malý svět
deset krát patnáct metrů
Jsou výjimečné
bývají v hedvábí
třpytivé ozdoby nosí
však jen párkrát do roka
do světa vyjdou
do světel, do lesku
do noci dlouhé
Jedno je jim společné
nikdy žádné slunce
nezahlédnout
nikdy na trávě zelené
nestanout
to je jim osudem
taneční boty
@
chodí celé v černi
jednou týdně
dvě hodiny služby
znají svůj malý svět
deset krát patnáct metrů
Jsou výjimečné
bývají v hedvábí
třpytivé ozdoby nosí
však jen párkrát do roka
do světa vyjdou
do světel, do lesku
do noci dlouhé
Jedno je jim společné
nikdy žádné slunce
nezahlédnout
nikdy na trávě zelené
nestanout
to je jim osudem
taneční boty
@
14.09.2015 12:54
oslov radek: Dík za zastavení. Teda takové vážno jako církev, to by zas k tomu nenapadlo mě. :-)
14.09.2015 09:45
mně líbí,jen jsem myslel že to je o něčem jiném,myslel jsem na církev,zajímavé
12.09.2015 23:54
Jiří Turner: Dik za zastavku. Zase jako uz parkrat jsem se presvedcila, jak si text zije vlastnim zivotem a zaujme necim, co clovek necekal. Akorat nevim, jak s tou (ne)originalitou, rika se, ze vsechny basne uz jsou napsane, jen je objevujeme.;-) ;-)
12.09.2015 20:41
Zajímavé. Ani ne snad originalitou tématu, ale formou. Ten volný a nerýmovaný verš působí i v tom civilním projevu jako poezie. Jenom rozčleněním do veršů a slok to asi nebude.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.