|
Člověk tak rád někdy se zasní,
do veršů skryje pak touhy své,
představou tou mysl se zjasní,
osudu vstříc lehce pak jde....
|
Chtěl bych být bledým měsícem,
co šat má stříbrný,
po nebi bloumat tam i sem,
a znát Tvé tajné sny!
Být tím, ke komu zvedáš zrak,
kdo důvěrník je Tvůj,
s kým radíš se či jenom tak
prosíš: Jen chvilku stůj!
A jako něžná hvězdička
doletíš tam, kde jsem,
sdělíš mi tajná přání svá,
pohladíš paprskem,
a pak se zase vrátíš zpět
na zemi, mezi své,
těšit budeš co krásný květ
mé oči stříbrné!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.