Tvor společenský

Yana: vanovaso: To určitě, souhlasím s Vámi oběma...

Jiří Turner: Orionka: Díky, no, když to říkáte, tak asi ano... :-)

Lenča: DDD: Díky moc, vážím si toho...

Nell: Dobrý postřeh, díky :-)

člověk potřebuje oboje, lidi i svoje soukromí, samotu ...chvíli k rozjímání...

Hm, toť otázka ???, třeba proto že tam všude co popisuješ nikoho neznáme a chceme být alespoň chvíli sami, ber trochu s nadhledem můj komentář, ale dříve když jsem jezdila autobusem a vlakem tak jsem byla naštvaná že jede někdo známej, chtěla jsem si rozjímat, tak o životě, chvíli nerušená a jenom sama se sebou

Opět krásné a zajímavé zamyšlení. Lidé možná podvědomě hledají a taky cítí, ke komu se můžou chovat "společensky". Jelikož dělám v obchodě, zkouším se vždycky nastavit tak, jak je daný člověk. Ale přitom neztratit sama sebe. Fajn výzva.

Souhlasím s Jiřím, taky to vidím jako aforismus, povedl se.

Už ta tvoje minulá báseň lavírovala na hraně básně a aforismu. Tohle už mi přijde jako aforismus se vším všudy, ale dobrý. S obsahem zcela souhlasím.

To je dobré zamyšlení. Souhlasím s tím tvým komentářem, vnímám to také tak. Oslovilo.

Moc se mi líbí pochopení samoty jako něco, čeho se snažíme dosáhnout uprostřed světa, kde ti neni dopřán klid ani na záchodové míse.

Sucháč: zamilovaní důchodci.. to by si zasloužilo básničku! :))) jo, lidé v každém věku sní a cítí.. a vnímají..

Amelie M.: :-D Díky...nemyslím si, že je to v nespolečenskosti...spíše z obav, co se stane, vyjdeme-li si vstříc... Dneska jsem si sedl v autobuse ke dvěma zamilovaným důchodcům a i když se to nemá, poslouchal, o čem se baví...dáma hleděla ven a pozorovala západ slunce mezi paneláky... :-)

panč někteří jsme prostě nespolečenští a jiné lidi raději nevidíme! :)) skvělá!! poslední dobou tě líbá múza.. to je fajn..