Na mě asi nezvykle depresivní, je to ale jen vypsání se z frustrace.

.. jsem si dnes vzpomněla, jak jsem našim psala vytočeně z tábora, že všichni dostávají pohledy, jen já ne a končila jsem podpisem "pěkně naštvaná Amel" .. a vznikla tahle kravina, úplně o něčem jiném, ale přitom skoro na stejné notě..

...aneb, není lepší jít někam na procházku?:-D

(I tak má stejný humor jako já a sklenici kyselých okurek sníme obě na posezení...)

...mého já...

...umírá vždy poslední...

Věnovaná.

Já vím, že si ho už přeju, ale... :-)

Jsem vážně zvědavá, jak se na toto budete tvářit... Jen prolétnutí myšlenek (skutečně v kavárně, už nějakou dobu zpátky), báseň je asi z trochu slabšího soudku. A určitě netrvdím, že to takhle má každý (respektive každá máma), ale že takových případů je... docela to tam bylo znát.

Báseň z básní, plně pochopí jen věrní čtenáři. Kolik jich tam najdete? Metafory z vlastních metafor. Tak konečně zas jedu do hor, jupí (doopravdy, to není metafora, jen napůl).