Marta Foučková : Žijeme teď a tady, náš život musí být radostný , zaplněn pravou láskou , která se neobléká do slova, ale projevuje se činy a oběťmi.

Melancholické zamyšlení nad pomíjivostí lidských citů, které jsem kdysi napsal a nyní jsem je objevil, když jsem hledal cosi zcela jiného...

všechno se dá nějak řešit

"Ale já, jsa nuzák, mám jen své sny. Rozprostřel jsem své sny pod Tvé nohy. Našlapuj měkce, neboť šlapeš po mých snech." William Butler Yeats

Další šok pro vás! Podle básně kamarádky, co i tady má své řádky, jsem svou do komentu psal, teď i vám na pospas dal... Možná trochu udiví, že když o mně každý ví, že jsem muž, píšu jak žena , smutna, žitím unavena...

Vždy jsem byl klidný, ale to se mění a minulost se kterou jsem se vyrovnal mě chytá do spárů a šeptá, že je tady a bude mi mlžit mysl co to jen pujde... Místo nedůvěry a důvěry vidím nedůvěru a naivitu

Vážím si jí!

...

Muž píše své bývalé milence. Je mu smutno. Už delší dobu spolu nic neměli. Nedokáže se zamilovat do jiné. Ovšem své milence nabízí jen to co spolu prožívali a poukazuje, že není připraven se usadit.

Upozornenie pre literárne náročných čitateľov: Výplach... umelecká hodnota hlboko pod nulou - bleeeeeeee :P

Nejspíš tahle báseň vyzní trochu pesimisticky.. je to asi proto, že byla napsaná v lese, ve tmě a za hlasitých srnčích " skřeků ". Ve skutečnosti měla vyjádřit spíš boj proti sebestřednosti lidí. Ale i tak doufám, že se bude líbit :)

o dívce, která čeká na splnění slibů od své lásky

pohádka i život sám