18.07.2014
10
1175 (7)
Vypadáš tak divoký...
jako nespoutaný
proud bystřiny.

Naše vody se zpěnily
a čeřily
až splynuly ve vodní vír.

Chtěla jsem pro tebe
všechno na světě !
i vodu potoků
do kopců nechat téct.

Jako proud bystřiny
jsi mě nechal
tebou téct


/sebou navzájem/

a pohrával s myšlenkou
že bys mě chtěl...

/mít/

jako živel bouřlivý...

Pak
přihnaly se
husté deště

A tys zůstal raději
ve vodě stojaté
Co líně se povaluje...
Ve vodě co pomalu plyne
a nehrozí nic...

krásné ani zlé...

/pro pocit bezpečí dal jsi vše/
 03.06.2016 14:17
kmotrov: Děkuji, od tebe mě pochvala zvláště těší :-)
 27.04.2016 12:11
Libí se mi to moc.

Vypadáš tak divoký...
jako nespoutaný
proud bystřiny...

...A tys zůstal raději
ve vodě stojaté
Co líně se povaluje...
Ve vodě co pomalu plyne
a nehrozí nic...

Doplulo to k překvapivé pintě.

Super!
 15.01.2016 00:06
Nikytu: Děkuji, jsem ráda :))
 14.01.2016 23:05
Moc hezky vyjádřeno. Ta symbolika se mi líbí.
 15.12.2015 17:48
shane: díky za velmi citlivý a hezký komentář
 12.12.2015 12:56
Krásně jsi to napsala! :-)
Jenže člověk nemůže mít všechno, pro co snad zahoří bláznivou touhou...:-(
Je naším údělem milovat jednoho a v něm hledat obrazy těch dalších, tak jako v těch dalších někdy poznáváme odraz toho, co je i součástí našeho života...
Nelze jen tak vše zahodit a jít za někým, kdo v nás právě teď zapálil plamen touhy, jakkoli se nám to zdá nevýslovně krásné...:-)
 20.07.2014 16:37
Psavec: děkuji ))
 20.07.2014 13:35
Povedla se.
 20.07.2014 00:19
vanovaso: moc děkuji ...)
 19.07.2014 22:16
moc hezký, smutný pocit, ale krásná báseň

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.