Četl jsem jednu krásnou báseň plnou citu, a ač v ní touha nakonec vyhasla, nebýt jí, neprobudilo by to ve mně již dávno zapomenuté vzpomínky a city a nevznikly by ani tyhle verše. Ta autorka je i zde mezi námi a sama jistě ví, že mluvím o ní! Ani nevím, zda má tu báseň i tady! Bylo to takové něžné smutné dílko, tak jsem se pokusil vytvořit k tomu veseleji laděný protějšek! Nevím, zda se to bude líbit i vám, jí to tenkrát potěšilo, zmírnilo chmurné myšlenky a o to vlastně šlo především...I ona mi pak mnohokrát oplatila stejně, když jsem to byl já, kým cloumal splín!

Život nás stále překvapuje...

Na prahu nového roku přeji všem, aby nesmírná Láska, ta pravá a jediná, která je bez váhání schopna všech obětí, vstoupila do jejich života a provázela je v dobrém i zlém. A aby našla trvalý domov v obou milujících srdcích!

(všem mým spřízněným duším)

Polibek mnoho nežádá si, stačí, když dva se milují, chuť objevit svět slastné krásy a něžně žádostivé rty!

Rozverné veršíky měly kdysi potěšit smutnou kamarádku. Napsal jsem jí je do komentáře k její krásné, leč smutkem oplývající básni. Snad se zalíbí i někomu z vás!

Trochu kradená, snad mi to p. Uhlíř odpustí ... https://www.youtube.com/watch?v=Pgg3OZKSQyI

někdy neprobíhá láska tak jak bychom chtěli

I tohle bylo drabble na zadání na stejné téma jako předchozí povídka. Jen má podobu písňového textu. Uhodnete, co mne inspirovalo?

jako ve snu

Ballata na zadaná slova: Schůzka chyba víno síla věta. (Schéma ABBA CDE _CDE_EFFA)

Co člověka nenapadne, když čte báseň ženy vnadné, do které svou touhu skryla, něžným veršem vyjádřila...

nepíšu, neb nemám čas, však básník ve mne neumřel...

na cestě do tvého světa

Člověk tak rád někdy se zasní, do veršů skryje pak touhy své, představou tou mysl se zjasní, osudu vstříc lehce pak jde....

tolik...

základní tón na konci skladby /tónika/ = Láska

...

Soutěžní triolet. Povinná slova: dveře, mlčení, ruka, tělo, chvíle.