Den hoří dnem lahve zapálen
a nebe od nedopalků doutná,
navečer sálá rudý lem,
obzor je oblý jako loutna.
Od jisker z komet popálen,
utekl jsem do posledního kouta,
a nevím kudy z něho ven
a jsem li volný nebo spoután.
Z výbušných substancí ustaven
do svého epicentra koukám,
navečer sálá rudý lem,
obzor je oblý jako loutna.
a nebe od nedopalků doutná,
navečer sálá rudý lem,
obzor je oblý jako loutna.
Od jisker z komet popálen,
utekl jsem do posledního kouta,
a nevím kudy z něho ven
a jsem li volný nebo spoután.
Z výbušných substancí ustaven
do svého epicentra koukám,
navečer sálá rudý lem,
obzor je oblý jako loutna.
16.10.2014 12:27
Zamila
Kouzelná báseň ... :-)
16.05.2014 19:09
Tohle je skutečně kus poezie se vším všudy. Celá je moc hezká, hlavně první sloka - ta je pro mě prostě dokonalá...
16.05.2014 10:15
Děkuji, Orionko, možná je to více o kocovině (takové té komplexní) a neurčitosti, o té zcela jistě.
16.05.2014 09:45
Nevím, jestli mě svedlo na scestí to dno lahve, nebo je to opravdu báseň o opilosti. Možná je to dané jistou neurčitostí, která se dá vyložit různě. Ale v každém případě zajímavě vyjádřeno, formě tleskám.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.