Já vím, je to dlouhý. Ale já za to nemůžu. To ono samo se to. (pozn. aut.: velká písmena v tomto případě neznamenají začátek věty.)

Doufám, že mi Nohavica odpustí ten půjčenej název, ale jinak to pojmenovat nešlo. Inspirováno nedělním skororánem :-)

Někdy přijdou chíle...

sama sebou? Jako dříve?

a ani neví...

Jak to tak člověku bloudí hlavou v půl třetí ráno....

... on už bude vědět.

jedna starší z notesu....

tohle ze mě nějak nevědomky vypadlo :)

Berte prosím s nadhledem, nadsázkou a humorem :)

Už nechci nikam spěchat, chci cítit, že žiji, všímat si drobností, které nemám čas vnímat, chci se zahledět do svého nitra...