Jednou byla taková nálada... Chtěla jsem prostě někomu vyjádřit city. Spíš JÍ, Praze.:o)

Nevím, proč jsem ji sem nedala dřív. Moc se mi ta povídka líbí. 29.3.2006 ... Jako by to bylo včera.

Moje úplně první povídka. Vznikla jednoho smutného večera, kdy venku lilo jako z konve a mě se zastesklo po lásce.

aneb "nikdy neříkej nikdy" - i já jsem si bláhově myslela, že se nikdy nemůžu zamilovat do svého učitele... Více z mé tvorby na www.magdahankova.cz

někdo mi říkal, že ty nejlepší příběhy si člověk musí prožit, měl pravdu...

Až se mě jednou zeptáš, kam utíkala ta slečna s oranžovou gerberou, když nás míjela, odpovím ti asi, že jí prostě ujížděl autobus....

Také věříte na svůj "smolný den"? O jednom takovém vypráví tato povídka...

....není to o loterii

Možná se vám to líbit nebude, ale možná bude.Možná mi věřit budete, ale možná ne.Tenhle příběh je inspirovaný mojí pravou zkušeností.Je to moje durhá povídka, takže snad budete schovívaví :D

Svůj osud se častokrát snažíme změnit, když víme, že se stane něco špatného. Ruka osudu si nás však vždy najde a dokoná své dílo, i když jej trochu zmírní, přesto nás to bolestivě zasáhne.

V době dovolených je na místě povídka s poněkud odlehčeným tématem. O takovou jsem se právě snažila a doufám, že si najde své čtenáře.

O snech, obavách a nejistotách (Budu moc rád za jakékoliv komentáře. Příběh je sice trochu osobní, ale zajímalo by mě, jak se na něj tváří cizí lidé)

To je holt život

školní.