|
Věnováno A. aneb už je to vše jiné...
|
Klepeš se
když na tvou bílou pokožku
pomalu přistává chmýří uplynulého babího léta
pohlazení od Boha
do melodií ptačího zpěvu
a pod oblohou
která je stejně jen namalovanou čtvrtkou na modro
snídáš ranní povětří
necháváš si lézt berušky
po dlaních
snad jednou
až roztáhnou svá malá křidélka a uletí
vzpomeneš si na mě
jak na rozpálené trávě
jsem seděla
a hleděla přes mizející černé mžitky
do sluníčka
který probodával černý horizont
a možná proto krajinu polil krvavý nach
a my se tisknouce k sobě
čekali
až zář povolí
až s roztřesenými kostrami
budeme moci tančit pod hvězdami
když na tvou bílou pokožku
pomalu přistává chmýří uplynulého babího léta
pohlazení od Boha
do melodií ptačího zpěvu
a pod oblohou
která je stejně jen namalovanou čtvrtkou na modro
snídáš ranní povětří
necháváš si lézt berušky
po dlaních
snad jednou
až roztáhnou svá malá křidélka a uletí
vzpomeneš si na mě
jak na rozpálené trávě
jsem seděla
a hleděla přes mizející černé mžitky
do sluníčka
který probodával černý horizont
a možná proto krajinu polil krvavý nach
a my se tisknouce k sobě
čekali
až zář povolí
až s roztřesenými kostrami
budeme moci tančit pod hvězdami
20.08.2013 16:07
Cvokhauz
Dýchá to na mě koncem léta, večerem a takovým tím pocitem, kdy nevíš, co je za den v týdnu a je ti to úplně jedno.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.