...na některé momenty zapomeneme, avšak díky těm, na které zapomenout nelze, jsou s námi stále... a to je fajn! :-)

Dnešní společnost mi přijde čím dál víc slepá k věcem kolem, k přírodě a dokonce i sama k sobě...

Ze šuplíku z jedné akce

Ať žijí básníci! Včerejší filmek mi dal inspiraci... :D když ženská začne veršovat,... je to konec básníku v čechách!

jsem zpět z cest... tak jedna skororýmovací klasika :)

jedna starší... našli by jste ji v zápiskách

obrázky v hlavě pomalu blednou, jako ty na papíře...

..mám kamarádku, jež má cenu zlata.. Upřímná, skvělá, vtipná, prdlá, milující ikdyž náladová. Chtěla bych vyobrazit všední dny v práci, jež vykreslují srdce i náladu, když spolu blbneme a tak nějak přežíváme.. :)

... alebo moja snaha pochopiť opačné pohlavie ;)

jednou ráno, když ženy mají sváteční den....

http://www.youtube.com/watch?v=l9COduI6hc8&feature=related

Do ordinace doktora Ricarda vstoupil jednoho listopadového večera roku 1840 hubený, černě oděný muž. Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka, jeho vysoké čelo, bledou tvář a úzké rty. „Jste nemocen, pane?“ „Ano, doktore. Myslím, že smrtelně.“ „Co je vám?“ „Jsem smutný, melancholický. Trpím, a nevím proč. Trápím se, srdce mě bolí. Bojím se lidí i sebe. Nemohu spát.“ „To není smrtelné. Vím o léku pro vás.“ „Jaký je to lék?“ „Lék, který vás z toho ze všeho uzdraví. Běžte se podívat do divadla na Deburaua!“ Bledý muž se uklonil a řekl smutně: „Já jsem Deburau, doktore.“

..každý originálem avšak jsme jen sobě rozvinuté kopie...asi :)

v galerii Života

Dobrá rada.