27.04.2013
3
1645 (8)
Pošeptám do mlžného rána,
pošeptám louce s šťovíky.
Píseň mou hořkou života,
jen omšelé silniční patníky.
Stojí tam z kamene celá staletí,
života plné s němou moudrostí,
až jednou oranžová parta,
vytrhá je bez milosti kata.
S denní rutinou, neznajíc soucitu,
rozdrtí kmety v prach prázdoty!
 29.04.2013 15:47
Zajímavé... nic víc mě nenapadá :D
 28.04.2013 22:24
taron: jj,díky za koment.....vadí mi jen dnešní konzumování a to jak lidi nemají vztah k všedním věcem(třeba kamenné patníky)....
 28.04.2013 21:52
oranžová parta...pěkné, vzpomenout si na patníky, jaká to důležitá nepostradatelná věc, kterou si ani neuvědomujeme...jo, dobré, líbí :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.