Další děsivý vynález z Milovických lesů

zápletka se mi zdála, když jsem usnul v autobuse, asi mi ji našeptal duch Stanislawa Lema

Napsáno v březnu roku 2010. Mé první sci-fi, které původně jako sci-fi nebylo zamýšleno. Žena se ocitá ve světě, který jí je cizí, a snaží se nějak zjistit, proč je jediná, kdo si aspoň matně pamatuje na to, jak vypadal život předtím, než se smrskl na práci a čas strávený v hypermoderním bytě.

snad se bude líbit - mělo to jít na soutěž, ale já to pak zapomněla poslat... :-D

Snad se bude líbit je sice kratší, ale neměla jsem jaksi moc času. :/ :)

Vím, že až to budu číst třeba za týden, mnoho toho upravím... ale proste to chci sdílet :)

Toto je součástí, příběhu. Je to schválně napsáno v minulém čase, tak se nedivte. :D Jamellie, budeš nejspíš hodně potěšena, Mirtis je zpět! :)))

Na úvod musím přiznat, že povídku jsem nenapsal sám. Spoluautorem je dáma jménem Karolina (snad mi promine netaktnost) ve věku osmdesáti let, která má ráda sci-fi a dějiny. Zjednošeně řečeno: Historická (a biblická) relita je její dílo, fantasmagorie jde za mnou... Povídka je trochu delší a celá se točí kolem Bible... (Takže vstup na vlastní nebepečí)

Dlouho jsem tu nebyla. Tvůrčí i osobní krize. A toto je starší dílko napsané pro Neslyšného Kočkopsa. Severák ví :-)

Jedno slunečné odpoledne ve vědeckém městečku.

Tenhle nápad se mi v hlavě uchovat ještě z doby, kdy jsme se v dějepise učili o době před emancipací žen... Muži, třeste se, co na vás vymýšlím!

Trest?

Kratičká povídka, ve které je poskytnut důkaz existence Boha (pokud by byla pravdivá...)

Svět naruby.

Jak by to také mohlo vypadat...

Díky bohu už... :)

Krátká povídka jako zamyšlení nad životem, lidmi a tak vůbec :) (otištěno v Rýmařovském horizontu)

Podraz na mimozemšťana.