Kam člověk či človíček.. může až zajít.

Zjevně neumim psát jednoznačně.

…jedna žena a jeden muž, ne v tomto životě, ne na této planetě.

... dedovi...

Totálně jsem "vypadl z formy", tohle jen na mě vylítlo, poté co jsem slyšel píseň, která zaútočila na mou mysl tak brutálně.. že vzniklo tohle.

Věnováno moji nevlastní babičce, které byla diagnostikována těžká fáze rakoviny.

V práci jsem se zaposlouchal do depresivního jednovárného hukotu strojů a pocítil jsem nutkavou potřebu vyjádřit se verši:

..

Složena někdy v březnu roku 2011

Taky jedna starší básnička.

predevsim dekuji DP ZA malou upravu.

Nevěděl jsem kam to zařadit.... neberte to ale že to má být nějaké velké dílo.... děkuji

:))

Přepadli nás povodně ,néjsem asi jediný koho to bolí ale lití které utrpěli škody a moc strát , a já s ními cítím nemohu zato.

Ve frontě na múmii mám kruhy pod očima, růžový rozbřesk fakt už mně nedojímá...“ Jaromír Nohavica, Mikymauz

úvodná báseň mojej zbierky, neviem, prečo som ju sem nedala už skôr... "Život je jedna veľká rovnica a všetko sa dá vypočítať." profesorka fyziky, 1. ročník gymnázia

Někdy v zimě roku 2011