Momentka, které by slušela dopracovanost, návaznost, oheň a drogy, ale není čas.

Prastará báseň na prastaré téma...

Trocha podzimu, když je to jaro...konečně:-D

Není růží bez trní...

Netypická podoba lásky...

Mělo se to jmenovat Zima jde z hor II., jelikož už tu jednu zimu, co jde z hor mám, což jsem zjistil ze zdejšího vyhledávače, pak tedy jenže tudíž a prostě, nýbrž, jelikož, pakliže, poněvadž, pročež se to radši jmenuje Kuna.

Jen takové povzdechnutí.

vznikla v mezidobě, když jsem tu nebyla, pro mě už není aktuální, ale mohla by se někomu líbit :)

Pomlázka z deseti? Dvě propletené dlaně.

Sním a sním :)