Čí je to vina?

Až zvedneš se z popela, pohladím a políbím Tvoji tvář ...

křehká, malá, nejmilejší, kdo je to? Hádej ženo!

Tak už zavři dveře, nech mě tu bejt, ať pojdu, ať chcípnu ve svých myšlenkách . . . .

teď a tady ...

čárky mě omezujou, dílo o hovně

Neumím rozdávat, tak už se přestaň snažit ...

.. je jaro :) ... taky to cítíte?

...tu už nikdo neocení. Bez metafor, pouhé zhuštění emocí.

experiment .... a asi poslední věc na dlouhou dobu ..... :)))

Najednou, až naše rty se setkají, najednou, budeme vědět vše,

další dveře odemčeny...

Než se rozplyneš ve vzpomínce, zastav se a maličko pousměj.

Trochu košilatá, puritáni prominou :) Podobnost s osobami či situacemi je čistě náhodná a je produktem bujné fikce autora :)

vteriny do konce, trny smutných růží.

Daní je myšlena pomíjivost lásky v dlouhodobém vztahu, ať děláte co děláte je to prostě jiný

Když miluješ, chceš svou lásku ukázat světu ...