a ani neví...

Tak trochu o mých včerejších pocitech. To "kolik" je tam mockrát... ale prostě to tak chci.

tohle ze mě nějak nevědomky vypadlo :)

...ve městě

tak překrásné kvítí

tak, tak, tak, všelijak:))

Já vím, je to dlouhý. Ale já za to nemůžu. To ono samo se to. (pozn. aut.: velká písmena v tomto případě neznamenají začátek věty.)

Můj život.

o několikaměsíční nejistotě, strachu a lásce (nejen) k životu ...

všude je šedo, tmavo, smutné pohledy, melancholické oči ... tolik nám schází slunce/láska (doplň si sám;))

netřeba komentáře...tak to nefunguje (jen na okraj, poděkování patří slnečnici že mi napsala pár hezkých řádků...protože nic není náhoda a dobré věci přicházejí aby vyrovnaly ty špatné - není to teorie, je to praxe;)

nedalo mi to a musel sem zveršovat pár postřehů z včerejší olomoucké demonstrace proti imigraci :)

tak si tak projíždím moje staré věci na autorské čtení (kdo by měl chuť, může příští týden v úterý zaskočit v Brně do café Paradigma) a nacházím samé vzpomínky, samé pocity a taky tohle:)

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D