|
Neděle, těsně před rozedněním, zima, ticho... a osamělej muzikant, kterej přišel o nástroj...
|
|
zase jen takový výkřik... snad už jsem si těch smutků konečně užil dost...
|
|
..týká se hádek, které člověk přechází..buď bos, tedy skromně, s argumenty taktnimi, věcnými..boty jsou pak vylitá srdce z nejhlubších obav a bolestí...tato báseň se mě teď netýká - ovšem týkala..jsem ráda, že stejně jak jsem tou cestou bolestí musela jít, přišel a trny vytahal..
|
|
Oklamán svědomím...
|
|
milióntádvěstětisícísedmsettřicátášestá básnička o smutné náladě
|
|
kde jsi? tohle přece nejde!
|
|
Jen potřeba dostat ze sebe myšlenky na otázku položenou drahým člověkem. Forma mě nezajímá, pravidla mi jsou fuk...jen jsem potřebovala vyplavit myšlenky....
|