básnička stará asi 2 roky. Inspirována úžasným člověkem, který mě tehdy velice pomohl a já pochopila, že ho nemohu a ani nechci nijak vázat...

šachy, šachy, i takové jsou šachy...

čtěte, kritizujte ...

........... tak to v životě bývá

Ach ty moje romantické úlety...

není co dodat

...jenom jednou...

i vzpomínání patří k lidským vlastnostem

(P.) - není to miniatura, ale skoro by mohla být.........

...až budeme sami

.....pro....prostě pro něj....:-)

Pro jednu známost, co známostí nebyla, a málem mě zabila. (a předtím mě samozřejmně svedla.) :)

člověk už ve tři ráno neví, jestli je to snění...nebo jen pohádková realita...;)* ze které ráda utíkám...asi nějaký Popelkovský syndrom...nevím;-D asi zas blázním...blázním...

Srdce na toulkách jsem ztratil, a i když hned jsem se vrátil, hledal tu a hledal tam, jenom pocit prázdna mám...

už je čas jít spát... tak dobrou noc :-)

...jen to tak zkouším :-)) zamilovaní dělají hlouposti...