Jen tak?
11.05.2010 2 1366(14) 0 |
Tiše žaluji skleničce červenýho vína. Poslouchá bez dechu, nebrání tě. Nemá proč. Jsi vinen. I bez přiznání.
Svět je nekonečná mozaika příběhů. Třpytí se a blýská, ale jenom na první pohled. Ve skutečnosti je to ubohá hromada haraburdí, smetiště, kterým se všichni každý nový ráno musíme přehrabovat. A večer vyčerpaní zjišťujeme, že život strašně bolí. Romantika je tady vodka vypitá s blonďákem na baru a milovat znamená pamatovat si jméno toho bruneta z minulý noci.
Máme milostný poměry jenom se slovy a bojíme se přestat doufat; snad jednou konečně pochopíme, co je to mít rád… A nebo možná taky ne…
Zničeni líným letním deštěm a výčitkami kolem nás se snažíme navázat kontakt mezi sebou. Nic není jako dřív… Nic není jak bejvávalo…
Jsem jenom tvoje další divadelní role, kterou za chvíli přenecháš jiným hercům. Vrátíš svůj kostým a shodíš paruku… Zapomeneš text… A najdeš si novou, lepší, Julii.
*
Tvoje ruce kloužou po jejím těle.
Chvěje se.
Má strach, že její snědá krása pro tebe není dost sametová.
Nic neříkáš, jen stojíš a nepřítomně pozoruješ pihu mezi jejími ňadry. Ona přerývavě dýchá a neodvažuje se narušit to ticho, co zavládlo v místnosti… Stejně už ale tisíce jejích orgasmickejch výkřiků zabily naše nenarozený děti a zamítly hypotéku na barák.
*
Slečna, co si přála velkej bílej dům, auto v garáži a jedno přenádherný dítě, teď mlčky zírá do stropu. A slzy mi tečou po tváři. Statečná, když odcházíš a zoufalá, když jsi pryč.
Slíbils, že mi nikdy nezlomíš srdce. Já důvěřivá…
Je krásná? Vtipná? Ne. Jenom nová. Neokoukaná. Nepoužitá.
*
We used to be happy.
*
Svět se točí a točí a točí. Přepadávám přes jeho okraj. A doufám. Byl to jenom sen, ze kterýho se zejtra probudím. A s morální kocovinou se ti budu omlouvat, že jsem nevěřila. Kéž by.
Beze slova vysvětlení, bez špetky výčitek svědomí. Opouštíš mě. necháváš mě stát samotnou na silnici. bez otočení, bez pohledu zpátky. Mizíš jako kouř z mojí (před)poslední cigarety.
Svět je nekonečná mozaika příběhů. Třpytí se a blýská, ale jenom na první pohled. Ve skutečnosti je to ubohá hromada haraburdí, smetiště, kterým se všichni každý nový ráno musíme přehrabovat. A večer vyčerpaní zjišťujeme, že život strašně bolí. Romantika je tady vodka vypitá s blonďákem na baru a milovat znamená pamatovat si jméno toho bruneta z minulý noci.
Máme milostný poměry jenom se slovy a bojíme se přestat doufat; snad jednou konečně pochopíme, co je to mít rád… A nebo možná taky ne…
Zničeni líným letním deštěm a výčitkami kolem nás se snažíme navázat kontakt mezi sebou. Nic není jako dřív… Nic není jak bejvávalo…
Jsem jenom tvoje další divadelní role, kterou za chvíli přenecháš jiným hercům. Vrátíš svůj kostým a shodíš paruku… Zapomeneš text… A najdeš si novou, lepší, Julii.
*
Tvoje ruce kloužou po jejím těle.
Chvěje se.
Má strach, že její snědá krása pro tebe není dost sametová.
Nic neříkáš, jen stojíš a nepřítomně pozoruješ pihu mezi jejími ňadry. Ona přerývavě dýchá a neodvažuje se narušit to ticho, co zavládlo v místnosti… Stejně už ale tisíce jejích orgasmickejch výkřiků zabily naše nenarozený děti a zamítly hypotéku na barák.
*
Slečna, co si přála velkej bílej dům, auto v garáži a jedno přenádherný dítě, teď mlčky zírá do stropu. A slzy mi tečou po tváři. Statečná, když odcházíš a zoufalá, když jsi pryč.
Slíbils, že mi nikdy nezlomíš srdce. Já důvěřivá…
Je krásná? Vtipná? Ne. Jenom nová. Neokoukaná. Nepoužitá.
*
We used to be happy.
*
Svět se točí a točí a točí. Přepadávám přes jeho okraj. A doufám. Byl to jenom sen, ze kterýho se zejtra probudím. A s morální kocovinou se ti budu omlouvat, že jsem nevěřila. Kéž by.
Beze slova vysvětlení, bez špetky výčitek svědomí. Opouštíš mě. necháváš mě stát samotnou na silnici. bez otočení, bez pohledu zpátky. Mizíš jako kouř z mojí (před)poslední cigarety.
16.05.2010 - 04:33
No,celé je to dobře poutavě napsané-styl mě velice zaujal-je neotřelý a má šmrnc.Skutečně vítečná povídka hodná upřimné pochvaly.Četl jsem se zadrženým dechem až do konce...už na prvních řádcích jsem byl mile překvapen :Tiše žaluji skleničce červenýho vína...moc děkuji za zážitek!
11.05.2010 - 22:01
Můžeme se snažit sebevíc, ale bolest prostě jen tak neumravníme ...a srdce rozervané na cucky, které dotepává, nedokážeme zacelit ... a ten jediný možný lékař má právě jinou "operaci", jinou ženskou "v práci" ... to se pak cítíme jako někdo, kdo téměř mrtvý leží na pitevním stole, protože šanci na život mu už nikdo nedává ...patolog bere do ruky nářadíčko ...a my už ani nemáme sílu křičet, ani pohnout víčkem ...jen poslední myšlenka se snaží odvrátit neodvratitelné ...konec, konec, konec ...
Ze života, ač smutné a kruté ...výstižně a hezky napsané ...
Ze života, ač smutné a kruté ...výstižně a hezky napsané ...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
MOZAIKA** : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : NEMÓDNÍ*
Předchozí dílo autora : PROMARNĚNÁ**
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
Ani» narozeniny
Sedmikráska [15], VladV [6], BěPěVě [2], kenny [1], radoslavomir [1]» řekli o sobě
loner řekl o Sarllot Johan :Skvělý básník ... škoda, že vše schovává v šuplíku ....