Poklona jaru

Stráně hladí první
teplé dny
zlátý klíč odemkl
bránu
sáňky se schovali
na půdu
trucují úplně vzadu

Milenci vylétli do polí
touha jim opila
křídla
všem vnímavím
bláznům
srdíčka na chvíli
zjihla

Tráva s radostí
spěchá na popravu
stromy oblékly svá
nahá těla
pod listy mladé břízky
polibkem zalít svůj
další rok jsi chtěla

Potůček hladí
zmámené pstruhy
chladná chůva
jikry líbá
nad tou vší rozkoší
smutná vrba moudře
hlavou kývá

V zákoutí březových
hájů slyšet je
zvonivý smích
je konec zimnímu
chladu myslím že
bude ji mít

Stojím tu uprostřed
zázraku tvá krása
laská mou duši
ač každý rok
na tebe připraven
vždy žasnu jak zas
ti to sluší