Podzimní sonet

Miliony barev hraje,

ze stromů prší listí.

Mnoho jarních lásek žije,

jiné končí smrtí.


Procházka po kraji,

bloudění spletí cest

bobule hroznů se na svazích nalévají,

dívky počínají své věnce plést.


Opuštěné fontány zejí prázdnotou,

Miliony barev jako orchestrion,

zni jako trubači z dávných dob touto chvilkou.


Poslední květy v dílech přírodních obrazáren

Pocity blaha ze všech z nás.

Pomalu a jistě vyhání mráz.