Nemám ráda anotace, takže čtěte a uvidíte.
přidáno 01.12.2007
hodnoceno 3
čteno 647(20)
posláno 0
"Rány se zacelí, ale jizvy zůstávají."

" Neukazuj mi to, nechci to vidět," odvracím hlavu a pevně tisknu víčka k sobě. Marně.
"Ne...počkej, to fakt musíš, to..." vytahuje si triko a ukazuje mi dlouhou jizvu na pravém boku.Je nenápadná - jemná dlouhá stuha na kůži.
" Je fakt nechutný," dokončím za ni větu, ale už se nezlobím. Probudila ve mně zájem. Jako pokaždé.
" A tahle?" Zabodnu prst nad její pupík. Jizva připomíná potok, vlévající se do jezera.
" Tu už mám dlouho, tak deset let, řekla bych," přejede si po ní prstem. Dárek. Dal ho opuštěný strom opuštěné ženě?
" Zápěstí?"
" Mám." Nastaví mi ho ke kontrole.
" A tahle? Jak ses proboha dostala k téhle?"
Odmlčí se. Bezděky se jí dotýká a uvažuje. Oči potemnělé a soustředěné." Udělala jsem si ji při prvním pokusu.Zachytila jsem se o zábradlí. Byl tam takový škaredý dlouhý hřebík nebo co. Nevšimla jsem si ho."
"Bolelo to?" Jsem zvědavá, vždycky jsem byla.Jenom se to pokouším tajit, ne vždy úspěšně.
" Necítila jsem to. Byla jsem tak nabuzená adrenalinem, že si toho moc nepamatuju."
Prohlížím si ji.Důvěrně znám ta ústa, která se usmívají, i když se oči třpytí bolestí. Ústa, která se usmívají, i když oči křičí bolestí.
Ústa, oči, vlasy, tělo, každá její část je mi tak důvěrně známa.
Mlčí a stahuje si kalhoty.
" Tuhle jsem si udělala o blatník, tuhle mám od tramvaje, tu....," přestávám vnímat proud jejích slov.Zčervenaly jí tváře. Lehce se zadýchala a pramen tmavých vlasů se jí jako had plazí po rameni a nakukuje do výstřihu.
" Která byla první? Víš to?" Ptám se a vím, že ví.
Obě víme. Tuhle jizvu mi ale ukázat nemůže. Přesto ji cítíme. Hluboko uvnitř nám rozežírá vnitřnosti.
Oběma.
Byla dárkem otce své dceři. Byla cejchem. Je cejchem. Pomalu nám krade duši a spaluje tělo.
Usměji se. Úsměv opětuje.
Je stejná jako já.
Políbíme se.
Ona a já. Ona?! Můj odraz v zrcadle!
Za chvíli si půjdu pro další jizvu.
Doufám, že bude poslední.

přidáno 05.04.2008 - 20:10
Možná je to tím, že to je starší dílko a možná taky ne, ale..tím, jak je to napsané, mi přijde, že snad i velká část povídky by mohla být z Tvého reálného života, ne-li celá, snad jen trošku zaobalená, ale kdo ví...:o)
přidáno 05.12.2007 - 16:44
Tak k tomu se těžko dá, co říct, soucítím, když jsem to nezažil. Ježto dnešní doba, co sžírá lidi psychikou a stát proti ní je šílené... Proč není ta první jizva dávno za námi jako milník minulosti a ta není motivací k překonávání dalších?
přidáno 01.12.2007 - 23:07
jak.. moje...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sestry : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Pseudohaiku II
Předchozí dílo autora : Pseudohaiku

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde psaní básní pěkně od ruky.

ChciKupon

Slevové kupony do spousty eshopů, vybíráme pro vás ty nejlepší :)

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku