![]() ![]() ![]() ![]() |
Ze své touhy nastříhám papírové draky
spustím je po zádech
sklouznou dolů kam vím já ty taky
horkým ledem zatají tvůj dech
Z prstů upletu biče prásknu tě do slabin
vyrazíš tryskem s náručí chtíče
stud prchne jak stín
Až výhen' ze rtů spálí vrcholky tvých hor
řasy odestelou očím tvým
brána bude bez závor
opět se v tobě utopím
Po bitvě je slyšet
jen sténání....
spustím je po zádech
sklouznou dolů kam vím já ty taky
horkým ledem zatají tvůj dech
Z prstů upletu biče prásknu tě do slabin
vyrazíš tryskem s náručí chtíče
stud prchne jak stín
Až výhen' ze rtů spálí vrcholky tvých hor
řasy odestelou očím tvým
brána bude bez závor
opět se v tobě utopím
Po bitvě je slyšet
jen sténání....

zrovna když jsem si jistý, že bych tu stovku dal, tak už tu není bodování. A spoléhat na jedinečnost komentů, aby se ukázalo, jak je tahle báseňka dobrá - asi není zrovna šťastné.
Nicméně alespoň je vidět slabina hodnocení. Dříve ta stovka přitahovala, aby se člověk podíval na kvalitu. Teď už je to jen o náhodě, kdo se zabloudí a pak o odvaze se vyjádřit. A pokud nejsi v klubu činných - není z toho cesta ven.
Nicméně alespoň je vidět slabina hodnocení. Dříve ta stovka přitahovala, aby se člověk podíval na kvalitu. Teď už je to jen o náhodě, kdo se zabloudí a pak o odvaze se vyjádřit. A pokud nejsi v klubu činných - není z toho cesta ven.

Andilku,to je to nejkrasnejsi co mi kdo kdy vyznal.Je to naprosto uzasne a dokonae . . . . . . .
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zdeničce : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Té Jáchymovské dívce
Předchozí dílo autora : Pro neznámou
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Teeney [15], Rezavá Plechovka [13]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)