Netuším zda existuje kategorie, kam tohle patří. výběr z dopisů dvou obyčejných lidí, kteří mluví společným jazykem
přidáno 24.03.2010
hodnoceno 1
čteno 632(4)
posláno 0
Dělám si bezostyšně nároky na Tvé vnímání a necítím špetku výčitek. V napojení na Tvou mysl, cítím se součástí každého nádechu i výdechu tvých okamžiků. Když se odpojím abych…. mám dojem, že dýchám jen na půlku plic.

Prorůstáš místy vzpomínek na předminulost. Klíčí znovu jemná přediva existencí. Procházím znovu po úbočích a tajím dech těmi pohledy zaskočená.


Svah vonící bylinkami ve vzácných trsech. Namáčí své cípky v chladivé vodě. Ta voda dennodenně zurčí jak životadárná tepna nesouc příběhy hor a dětských mlýnků kdesi vysoko.
V brzkém ránu procházím vůní bylin a vybírám uzrálé zdraví. Bosé nohy studené rosou užívají masáže oblázků v potoce. Je chladivá ta voda života jak obklad na horečku. Svlékám zbytky pláten co halí lidský stud a o pár kroků níž odevzdávám tělo přírodnímu jezírku pod tisíciletou smuteční vrbou. Proč je moudrost označována za smutek, ptám se.
Hladina mne unáší se zavřenými víčky a jen hebkým pohlazením vlnek ovlivňuji směr svého stavu beztíže. S prvním ohněm paprsků slunce, které přišlo zchladit letní žár již s ránem nechám zavřít hladinu nad svým tělem a splynu s vodním životem. Rozpuštěné vlasy protkávají se s prameny vodních řas. Zde otvírám oči i srdce nadlidským zážitkům a jen cesta za naplněním plic mne odpoutává zpět. Však s hlubokým nádechem vracím se hladině a prsty se dotýkám ohýnků slunce. Jak nadpozemské jsou okamžiky ohňů pod chladivou hladinou na dně z oblázků. Jen smuteční vrba svou moudrostí chápe mé cesty za ohni pod hladiny říček. Laskám se s ohni i vodou zároveň a cítím jak bytí mne modeluje ke svému potěšení. Pocity lehkosti a pádů do nika. Slast, když prsy i břichem se dotknu dna. Objímání stehen, paží, půlek i chodidel. Objetí, které sílí s hloubkou do které obdržím přístup. Mým milencem je slunce i hladina zavřená nad všedností. Nemohu odolat. Každým pohybe se blížím extázi, každým dotykem se bez dechu zalykám. Ve vzácné vyčerpanosti třesk se dostaví a já vím že narodil se další vesmír.
S hlavou plnou hvězd pokládám tělo zbavené studu na vyhřáté kameny a vysílám němou prosbu vánku a slunci. S rozkošnickou radostí slíbávají každou kapičku z mé kůže a hrají na honěnou v drahách utíkajících kapek. Když dotančí svou hru na mých zádech odhalím s důvěrou zbytek svého lidství a užívám něhu zakletou vůní dopoledních bylin. Dotěrné myšlenky ...“Už měla bys jít“... odkládám stranou za veliký silný kmen znějících dubů.
………….

přidáno 09.06.2010 - 23:12
Možná jsem v tom našla to, co v tom není, ale dala bych to do jiné kategorie ;-) útvar zařaditelný stěží, téma však ano...Cítím v tom smyslnost, napětí, erotiku ...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Odhalení z předminula ............... jen JEMU : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Ona o něm v ní
Předchozí dílo autora : Čtveřice ponožek

»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
MimoReal8, Neu, NiennaRose, Zitra
» nováčci
MimoReal8
» narozeniny
Gabrielle Taroka [13], Jan Urban [13], Ayla [13], AnnA [13], steala [7], Naty526 [7], Ptr001 [6], Liliana [6]
» řekli o sobě
Nikytu řekla o shane :
Kdybych měla někdy roztát, bylo by to tehdy, kdy by mi vyznal lásku. Takhle krásné píše básně!;-)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku