Afrodité

...Afrodité...

Ten obraz znáš.
Na něm zříš tvář, tak mlhavou,
a nad hlavou Svatozář!

Pod mlhavím závojem,
Ta tvář je skrytá.
Avšak my zaostřujem!
A zornička kmitá.

Odkryješ-li ten závoj šarlatový,
spatříš krásu tváře nevinné!
Není to jen obraz, který nic nepoví,
Tohle, je jiné!

Vlasy dlouhé, barvy hnědé orchideje,
ve vánku vlají.
Ovšem kapku níž zrak můj pluje,
tam, kde se nic neutají!
Pluje v křišťálových vodách jejích očí,
(barva kontrastuje s barvou vlasů.)
Vlny koráb mého pohledu, bičují!
Cožpak nevidíš tu krásu?

Pohledem přejíždím přes její plné rty!
Krví jako by polité!
Bez moci ji políbit, pocit to je krutý!
Spanilá dívko! Má Afrodité!

Neznáš ten obraz! Ani nemůžeš!
V mé hlavě je malován!
Nevidíš ho! Ani nemůžeš!
Víš? Kolik mne stál Ran?