KONEC

Vidím v šeru listí lípy,
jak padá bez života, bez naděje,
stejně jak v létě kroupy,
řítí se k zemi, střemhlavě.

Nemají tu sílu zastavit se
-zůstat na stromě, růst, zelenat se.

Tak stejně každý den přijde tma,
Chladná, tichá a mrtvá.
Plná bolesti, strachu a hrůzy,
Je zákeřná a zlá.

Chtěl bych se jí vzepřít,
Jít svojí cestou,
Aby všechno bylo jak dřív
- už ne bez vás dvou.

Žijete každý zvlášť
i když pořád spolu.
Cítíte k sobě zášť
A vaše srdce jsou plné bolu.

Tam, kde byl dřív smích
je teď pláč.
A vše zničil jen jeden hřích,
už ani neznáte jeho tvář.

Nenávist klíčí z vašich hrudí,
její plody jsou nechutné!
Ničí mě a mé srdce studí,
Nechci vás ztratit, Bože, jen to ne!

A tak každý den znovu vyjde slunce,
už ale nehřeje,
je bez života, jak předzvěst konce,
který se blíží, už brzo nastane.