MÍT KŘÍDLA

Chtěla bych křídla mít a létat v oblacích,
dolétnout, kam jiní nemohou,
chci slyšet šum lesů a zurčení vod,
jež všechny starosti odplavou.

To však je pro mne jen vzdálený jas
na konci tunelu, kde temno vládne,
kráčím tím tunelem po dlouhý čas,
snad dorazím k jasu, jenž k sobě mě táhne.

Táhne mě daleko od cizího světa,
však na nohou jako by okovy mám,
ruce jak spoutané těžkými řetězy,
chci pryč z toho světa, proč zůstat tu mám?

Ten svět jsou dostihy, kde vysoké sázky,
já ovšem překážky nezdolám,
nohy mě nenesou, hlava se točí...
Jak stalo se, že se tu ocitám?

Ach, mít tak křídla a uletět...