éterické zpěvy hemisfér

kráčím zahradou ze zašedlých stromů
mé oči razí mi tunel tmou
jen ony vidí na konec pouti vesmírné
kde naplněny krásou nesmírnou
plameny všech hvězd a spalující žár
vypálí cech tajemství na tvá ramena
když spatřím ji,
// značku potřebnosti,
co pro mě znamená nekonečné bloudění
po cestě životem, pokud však nesejdu //
jásám, neb konečně mám náplň života

ty květy z prachu, co sem ti tenkrát dal
v pecích všech sluncí zavoní naposled
a ten náš tanec, co v šeru ztroskotal,
zažehl snítky z myšlenek nás všech
probudil žár co se mu těžce staví
pálící nás v očích a ukazuje
že ne vše tak je se zdá je
odhalí jeskyně, síně smuteční
za vodopády slz štěstí
za stěnou z absolutní sebevíry
poodhalí po jistotě a bohu díry
co nesnažíš se zaplnit.
nepotřebuješ všechno,
stačí ti žít v sobě sama
jsi kamenná a chladná, jak katedrála