BOJ

Navlékám korálky okamžiků
vylovené z černé tuše;
lítý boj propuká v mžiku
za hradbami duše
stavěnými ze střípků ohleduplnosti,
soucitu a lítosti,
nejsou ty hradby však silné dosti,
kapky zmaru propustí,
snažím se chytit, co v okolí teče,
však zbývají snad už jen zbytky sil,
do nitra bodají kopí a meče,
bláhový ten, kdo o vítězství snil;
jak zbavit se té tíhy, co drtí –
utopit v bolesti, vyplavit krví;
umírám životem, přežívám smrtí,
nikdo nepochopí, nikdo neví.