palec nahoru debile

naše nekonečný pohledy bodaj jak dýka z ledu
jak na skřipci se cejtim, jak pod rentgenem, jak v ohni
pro hrdost či snad stud zůstává u pohledů

promluvit upřímě by byl hřích
stejně jako svlíknout se ve společnosti

zahrabali jsme sami sebe
pod hromadu kompů, aut a prachů, mobilů
od narození si kopem hrob pro individualitu
a stáváme se dalšíma, co hrajou tuhle debilitu

svou tvář drsňáka, svý široký gatě,
véčko z prstů - nic z toho do placu nedám
vždyť za tak málo, za tu jedinou oběť
moh bych získat všecho - a co pak?

budu radši sedět jen vedle tebe
ruce pryč od všech, na kterých mi záleží
zavřu svý pravý JÁ a koupim si kurvu
dál budu dělat, že mi jste u prdele