|
co to je? úvaha, zamyšlení, deníkovej zápisek? ne není to o mně...nechci, aby to bylo o mně....a i kdyby bylo, nepřiznám si to....
 18.11.2009 3 1360(14) 0 |
Otráveně ukusovala z nedopečenýho sýrovýho toastu a s nevolí do sebe cpala kyselej salát. Vitamíny.
//Prej aby nebyla nemocná//
Stejný. Furt stejný.
Tím nemyslí toast nebo ten pitomej salát.
Připadalo jí hrozně zoufalý, jak s ní - která si zakládala na svý neafektovanosti a originalitě - jak s NÍ zacloumal a pohnul jedinej člověk.
Zatímco vůči ostatním se chovala hrozně tvrdohlavě a nenechala si nic vymluvit, on jí změnil pár gesty aniž stihla sekundová ručička na hodinkách udělat jedinej pohyb.
//A aniž si to on sám uvědomoval.//
Jakoby jí udělal dospělou.
Jakoby přeskočila svý vrstevníky a mohla se už nadšeně bavit se staršíma na téma láska, bolest a manipulace s chlapama.
Připadala si tak děsně nad věcí, když si mlčky zapalovala poslední retko z krabičky, přitom si dodělávala make-up a dočítala ženskej román, co jí půjčila mamka.
A pak si připadala tak děsně slabá, když se proklínala a mezi proudem vlastních slz vzdychala:
"Už nikdy se nechci zamilovat. Nikdy. Do nikoho!"
Trápila tím sebe, rodiče, kamarádky a dalšího chlapa, ale přesto přeze všechno nedokázala neporušit svý přísahy, že na něj nebude prostě myslet, v první minutě snažení.
Tak velká a přitom tak maličká...
Tak silná a přitom tak bezzbraná...
Tak zamilovaná a přitom...?
//Prej aby nebyla nemocná//
Stejný. Furt stejný.
Tím nemyslí toast nebo ten pitomej salát.
Připadalo jí hrozně zoufalý, jak s ní - která si zakládala na svý neafektovanosti a originalitě - jak s NÍ zacloumal a pohnul jedinej člověk.
Zatímco vůči ostatním se chovala hrozně tvrdohlavě a nenechala si nic vymluvit, on jí změnil pár gesty aniž stihla sekundová ručička na hodinkách udělat jedinej pohyb.
//A aniž si to on sám uvědomoval.//
Jakoby jí udělal dospělou.
Jakoby přeskočila svý vrstevníky a mohla se už nadšeně bavit se staršíma na téma láska, bolest a manipulace s chlapama.
Připadala si tak děsně nad věcí, když si mlčky zapalovala poslední retko z krabičky, přitom si dodělávala make-up a dočítala ženskej román, co jí půjčila mamka.
A pak si připadala tak děsně slabá, když se proklínala a mezi proudem vlastních slz vzdychala:
"Už nikdy se nechci zamilovat. Nikdy. Do nikoho!"
Trápila tím sebe, rodiče, kamarádky a dalšího chlapa, ale přesto přeze všechno nedokázala neporušit svý přísahy, že na něj nebude prostě myslet, v první minutě snažení.
Tak velká a přitom tak maličká...
Tak silná a přitom tak bezzbraná...
Tak zamilovaná a přitom...?
09.01.2010 - 09:31Vždycky, když se cítíme jako velký a silný holky, s náma někdo pořádně zatřese... Líbí se mi to, protože to znám, líbí se mi, jak popisuješ obyčejný věci - tak nějak osobně, prostě se mě to dotkne tam, kde má.:)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Večeře: sýrový toasty, hnusnej salát a smrtelná dávka beznaděje : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zbytečnej otazník
Předchozí dílo autora : Tvoje?
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
targumures [17], Martin Dvořák [16], Minela [16], Eshak [15], Kakuzu [14], Lahváč [12], Filip [8]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
