Večeře: sýrový toasty, hnusnej salát a smrtelná dávka beznaděje

Otráveně ukusovala z nedopečenýho sýrovýho toastu a s nevolí do sebe cpala kyselej salát. Vitamíny.
//Prej aby nebyla nemocná//
Stejný. Furt stejný.
Tím nemyslí toast nebo ten pitomej salát.
Připadalo jí hrozně zoufalý, jak s ní - která si zakládala na svý neafektovanosti a originalitě - jak s NÍ zacloumal a pohnul jedinej člověk.
Zatímco vůči ostatním se chovala hrozně tvrdohlavě a nenechala si nic vymluvit, on jí změnil pár gesty aniž stihla sekundová ručička na hodinkách udělat jedinej pohyb.
//A aniž si to on sám uvědomoval.//

Jakoby jí udělal dospělou.
Jakoby přeskočila svý vrstevníky a mohla se už nadšeně bavit se staršíma na téma láska, bolest a manipulace s chlapama.
Připadala si tak děsně nad věcí, když si mlčky zapalovala poslední retko z krabičky, přitom si dodělávala make-up a dočítala ženskej román, co jí půjčila mamka.
A pak si připadala tak děsně slabá, když se proklínala a mezi proudem vlastních slz vzdychala:

"Už nikdy se nechci zamilovat. Nikdy. Do nikoho!"

Trápila tím sebe, rodiče, kamarádky a dalšího chlapa, ale přesto přeze všechno nedokázala neporušit svý přísahy, že na něj nebude prostě myslet, v první minutě snažení.

Tak velká a přitom tak maličká...
Tak silná a přitom tak bezzbraná...
Tak zamilovaná a přitom...?