|
posloucham lucii,poslouchejte taky.muzem z jednech sluchatek.nebo z jednoho sveta.amérika.
|
vítr bojuje listy,
prohrává slabší,
všichni to víme
a taky víme, kdo všechno slabší jsou.
kouřim trávu,
abych mohla psát co cejtim.
snažim se zabít myšlenky,
ale nejde to,
jsou zřetelnější a zřetelnější.
pod mostem je tma,
nohy se houpou nad tou propastí
a přitom pode mnou projíždí vlak
zhoršený dejchání,
znecitlivěný tělo.
starý domy pomlouvaj mojí chůzi
a to jsem dneska podpatky nechala doma
domnělý představy,
který jsem udusila třema rokama zpátky
se vrátily
a bez ohlášení.
paranoia z tmavý uličky,
vim sama, že moc koukám na
detektivní filmy z půjčovny.
tichý hlasy, o kterých
jim nesmim říct.
píšou si všechno.
strop zůstává nehybný,
umění začíná být naivní,
postrádám realitu.
poznají to na mých očích.
poznají všechno.
s pomocí rozboru krve,
s pomocí mejch deníkovejch zápisků.
oslepená světlama z ulice,
snažim se ve svejch dlaních
najít oblohu.
po přechodu jdu rovně
a na chodníku zakopávám o vlastní představu.
kočka přebíhající přes cestu není černá,
ale zrzavá,
ani nevim,
jestli na to věřim.
vařim si kafe,
a vim, že neusnu,
stejně jako moje máma bez vína.
chtěla jsem bejt tak jiná,
ale vývoj mojí generace je
s láhví v ruce.
prohrává slabší,
všichni to víme
a taky víme, kdo všechno slabší jsou.
kouřim trávu,
abych mohla psát co cejtim.
snažim se zabít myšlenky,
ale nejde to,
jsou zřetelnější a zřetelnější.
pod mostem je tma,
nohy se houpou nad tou propastí
a přitom pode mnou projíždí vlak
zhoršený dejchání,
znecitlivěný tělo.
starý domy pomlouvaj mojí chůzi
a to jsem dneska podpatky nechala doma
domnělý představy,
který jsem udusila třema rokama zpátky
se vrátily
a bez ohlášení.
paranoia z tmavý uličky,
vim sama, že moc koukám na
detektivní filmy z půjčovny.
tichý hlasy, o kterých
jim nesmim říct.
píšou si všechno.
strop zůstává nehybný,
umění začíná být naivní,
postrádám realitu.
poznají to na mých očích.
poznají všechno.
s pomocí rozboru krve,
s pomocí mejch deníkovejch zápisků.
oslepená světlama z ulice,
snažim se ve svejch dlaních
najít oblohu.
po přechodu jdu rovně
a na chodníku zakopávám o vlastní představu.
kočka přebíhající přes cestu není černá,
ale zrzavá,
ani nevim,
jestli na to věřim.
vařim si kafe,
a vim, že neusnu,
stejně jako moje máma bez vína.
chtěla jsem bejt tak jiná,
ale vývoj mojí generace je
s láhví v ruce.

chtěla jsem bejt tak jiná,
ale vývoj mojí generace je
s láhví v ruce.
...skvela...uzasna...
mama bez vina
..
dlouho sem nic necetla...a tohle bylo prvni dilo...
nejvic povedeny, spoustu slov ve mne vyvolalo vzpominku na melancholicky vecery. to je takovej smutek v dobrym slova smyslu.
** mam te rada
ale vývoj mojí generace je
s láhví v ruce.
...skvela...uzasna...
mama bez vina
..
dlouho sem nic necetla...a tohle bylo prvni dilo...
nejvic povedeny, spoustu slov ve mne vyvolalo vzpominku na melancholicky vecery. to je takovej smutek v dobrym slova smyslu.
** mam te rada
wow, je toho v ní hrozně hodně, a nemálo mě to oslovuje...
starý domy pomlouvaj mojí chůzi
a to jsem dneska podpatky nechala doma
starý domy pomlouvaj mojí chůzi
a to jsem dneska podpatky nechala doma
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
i´d rather dance with you : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : hello, again
Předchozí dílo autora : skupina schovaná v kapse
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
hoketoroma [15], BorůvkaB [13], kalinka [11], nataliek [1]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?

