 12.11.2009 0 920(8) 0 |
květy co voní a krásné jsou prorůstají mi tělo
vážou mou duši
k tady té Zemi.
Kořeny stromů co živé jsou
poutají moje ruce k jejich obzorům.
Zemřel sem při porodu a teď jen tleji
nic ze mě, jen hnojiva
a hovada z vzduchu, co myslí si jak skvělí jsou
nepochopí proč snažím se odtrhnout
proč držím se toho co dávno dáno bylo
proč nejdu si tím, čím prošli ostatní
jedno jim vzkážu nechť je jim libo
"tohle je můj svět. a hovada ste vy"
tlijeme spolu na jedné louce kde začíná život
louka co zemi má vlastní a malou
kde málo stačí ke štěstí
ležíme vedle sebe a přehlížíme
že prsty naše v sobě jsou
vidíme že stejný plevel
raší nám z hlavy, klína, srdce
střeva
Nevidíš už pro oči, co květináči štěstí jsou
že nechápeš mě ani trochu
že na každém šprochu pravdy trochu
na šípku z jater obdivujeme housenky
společné máme jen popraviště kompostní
kde spolu jsme den co den.
a kousek nebe
kde obláčky dýmu úst kreslí
neodsuzuji ti za tvoje zetlení
procesům přírody bránit se nedá
chtěl jsem ti jenom, zde nad zemí
slíbit že bylo-li by třeba
bránil bych srdce tvé
ledviny jako znamení
že shnít samotnej, je nuda.
vážou mou duši
k tady té Zemi.
Kořeny stromů co živé jsou
poutají moje ruce k jejich obzorům.
Zemřel sem při porodu a teď jen tleji
nic ze mě, jen hnojiva
a hovada z vzduchu, co myslí si jak skvělí jsou
nepochopí proč snažím se odtrhnout
proč držím se toho co dávno dáno bylo
proč nejdu si tím, čím prošli ostatní
jedno jim vzkážu nechť je jim libo
"tohle je můj svět. a hovada ste vy"
tlijeme spolu na jedné louce kde začíná život
louka co zemi má vlastní a malou
kde málo stačí ke štěstí
ležíme vedle sebe a přehlížíme
že prsty naše v sobě jsou
vidíme že stejný plevel
raší nám z hlavy, klína, srdce
střeva
Nevidíš už pro oči, co květináči štěstí jsou
že nechápeš mě ani trochu
že na každém šprochu pravdy trochu
na šípku z jater obdivujeme housenky
společné máme jen popraviště kompostní
kde spolu jsme den co den.
a kousek nebe
kde obláčky dýmu úst kreslí
neodsuzuji ti za tvoje zetlení
procesům přírody bránit se nedá
chtěl jsem ti jenom, zde nad zemí
slíbit že bylo-li by třeba
bránil bych srdce tvé
ledviny jako znamení
že shnít samotnej, je nuda.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kvítí krásné, rašíci z.... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : má zvíře duši....?
Předchozí dílo autora : moje ID
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
andrew_maxwell» narozeniny
Joanne17 [14], wp-hasan [15], Weichtier [14], Deviant [13], Elivei [11], Mamka [10], Klaron [10], shizuko [7], Ann(ah) [7], človiček [5], Antek [2]» řekli o sobě
dvakredencedekadence řekla o NoWiš :jednou si zapálil ksicht, když se snažil hecnout vypití zapálenýho něčeho, co mělo přes 70% a když jsem to sfoukla, chutnalo to trochu jako karamel. prý se to pije brčkem, kámo! tak jsem ho uhasila. prasák, herečka a často mě překvapuje, jak produktivní vlastně je. člověk by to do něj ani neřekl. nejen, že má nulový morální zásady, ale dokáže si to ospravedlnit tak, že to dává smysl. nevím přesně na co má talent, ale má ho. mám tě ráda, bratře.
