 31.10.2009 1 1271(9) 0 |
verše
smrti, lásky a nicoty
Lauře
co vzala mi pocity
tchoře
že říká mi věty
bouře
že vzala mou duši do ruky
moudře
že směje se když vidí
moře
že má jen sebe, v duchu
záře
že má mě ráda živým, mladým
pláče
já ji nevidím, neslyším a nevím
krásně
usmívá se když tabáku dým
stoupá
když její sny vypráví
kamaráde
když o ní čtu co si píše
tajemné
jsou sova a ona ví že
jediná
smrti, lásky a nicoty
Lauře
co vzala mi pocity
tchoře
že říká mi věty
bouře
že vzala mou duši do ruky
moudře
že směje se když vidí
moře
že má jen sebe, v duchu
záře
že má mě ráda živým, mladým
pláče
já ji nevidím, neslyším a nevím
krásně
usmívá se když tabáku dým
stoupá
když její sny vypráví
kamaráde
když o ní čtu co si píše
tajemné
jsou sova a ona ví že
jediná
31.10.2009 - 19:22Ta forma a verše se mi moc nelíbí. Ale nevím proč, v hlavě mi to znělo jako šepot a pak ty obrazy vyvolaly pěkný dojem. Bohužel si myslím, že to tak však budu vidět jenom já.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
kult Laureánský : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : drop-in
Předchozí dílo autora : padám a nevím kde se zastavím
