přidáno 31.10.2009
hodnoceno 1
čteno 1107(9)
posláno 0
verše
smrti, lásky a nicoty
Lauře
co vzala mi pocity
tchoře
že říká mi věty
bouře
že vzala mou duši do ruky
moudře
že směje se když vidí
moře
že má jen sebe, v duchu
záře
že má mě ráda živým, mladým
pláče
já ji nevidím, neslyším a nevím
krásně
usmívá se když tabáku dým
stoupá
když její sny vypráví
kamaráde
když o ní čtu co si píše
tajemné
jsou sova a ona ví že
jediná
přidáno 31.10.2009 - 19:22
Ta forma a verše se mi moc nelíbí. Ale nevím proč, v hlavě mi to znělo jako šepot a pak ty obrazy vyvolaly pěkný dojem. Bohužel si myslím, že to tak však budu vidět jenom já.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
kult Laureánský : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : drop-in
Předchozí dílo autora : padám a nevím kde se zastavím

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Iphone 13 Pro

Na velkém iPhonu 13 Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2022 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku