 16.10.2009 2 1244(8) 0 |
Být či nebýt?
Záleží, zda sněží.
Mráz je pro mne věčný klid,
teplo přežívám jen ztěží.
Jak Martin na koni přijede, povstanu
z rukou dětských přání.
S prvním parnem roztaju.
Konec mého postávání?
Léto strávím v oblacích,
nebo v řekách dravých.
Hned po podzimních měsících,
mne se smíchem děti staví.
Záleží, zda sněží.
Mráz je pro mne věčný klid,
teplo přežívám jen ztěží.
Jak Martin na koni přijede, povstanu
z rukou dětských přání.
S prvním parnem roztaju.
Konec mého postávání?
Léto strávím v oblacích,
nebo v řekách dravých.
Hned po podzimních měsících,
mne se smíchem děti staví.
16.10.2009 - 21:20tohle je maniakálnost! I já složil básničku o vánocích! Raději ji sem ani nebudu dávat. Roztrhl se pytel. Líbí se mi to pojetí ..povstanu z rukou dětských přání.. pěkné.
16.10.2009 - 20:49tahle se mi líbí moc.. když jsem se nad tím tak zamyslela a koukla na to polobílo ven... fajn..:)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sněhulák : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Ve vaně
Předchozí dílo autora : Tobě!
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
EmoticoneDonie [13], KOMFORNOT [11], ewon [11], Samael [10]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
