Uzavřen před otevřeností všech
Krčí se v koutě a tají dech
Skryt před vlnou tázavých pohledů
Sám se sebou se válí v jámě skeletů
Potichu pozoruje bavící se dav
Chce připojit se, ale má strach
Pak náhle impuls přichází
Kdy slova říká bez nesnází
Avšak bojí se, že příště nepřekoná euforii mlčení
Že bude muset spokojit se, se snahou tichého ječení
Krčí se v koutě a tají dech
Skryt před vlnou tázavých pohledů
Sám se sebou se válí v jámě skeletů
Potichu pozoruje bavící se dav
Chce připojit se, ale má strach
Pak náhle impuls přichází
Kdy slova říká bez nesnází
Avšak bojí se, že příště nepřekoná euforii mlčení
Že bude muset spokojit se, se snahou tichého ječení
13.10.2009 09:27
Hanička
mám pocit, že už se po těch komentech opakuju, ale co už..
prostě nic nového, ovšem je rozdíl, kdo to píše, jestli začínající, nebo dlouho píšící autor, že... možná bych přehodila jednotlivé verše... nevím... takhle mi přijde neukončená.. nesedí mi tam ječení, skeletů...
podle mě uměle vyplněná místa, což já ostatně dělám taky, že...
prostě nic nového, ovšem je rozdíl, kdo to píše, jestli začínající, nebo dlouho píšící autor, že... možná bych přehodila jednotlivé verše... nevím... takhle mi přijde neukončená.. nesedí mi tam ječení, skeletů...
podle mě uměle vyplněná místa, což já ostatně dělám taky, že...
04.10.2009 17:40
jo asi ta jáma skeletů vyzněla divně.básnička je o tom jak se cítim vždycky když přídu někam mezi neznáme lidi a chvilku mi trvá než se rozpovídam.
04.10.2009 17:11
Vida změna ve formě. Tuhle formu po dvou řádcích mám rád. Dá se z ní hodně vytvarovat, má spád a je jednoduchá. Ovšem měla by tam být nějaká myšlenka. Možná jsi ji sem chtěl někam strčit ale není tu. Není tu předmět. Hlavní hrdina. Píše se tu o něm, ale není tu. zvuky v jámě nepatří nikomu určitému a to je špatně.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.