niterné volání beznadějné mysli

V niterném volání beznadějných myslí
je ukryto víc než mělo by být.
Ve snaze najít pochopení smrtelně sme klesli
chceme se s nimi veselit však nechtějí s námí výt.
K průzračenému svitu neposkvrněné mysli
chybí nám přez moře světa jít.
Kdyby rty mé se na ty tvé tiskly
nechtěl bych nikdy přestat žít.
V chvíli kdy zbývá se jen bít,
bít a hořkost do dna přetrpět.
Chtěl jsem tě příjmout za sestru
světem tě zkusit provázet.
Nehledám je plochou, falešnou útěchu
chci někým nechat se pochopit.
Dva, jen já a převozník plujeme přez řeku
na pramici co se nedá potopit.
Zlaťák do dlaně a vez mě od břehů
kde nuceni sme všichni žít.

Milodat k milodaru přijímám do hrudi,
olověné potěšení od tebe - my lady.