![]() ![]() ![]() ![]() |
Někdy se zapomínám smát
a den se rozplyne...
Častokrát snívám
v závětří o jiné.
Někdy se zapomínám smát
a týden mne opouští...
Sedm dní bez vody,
ztracen jsem na poušti.
Někdy se zapomínám smát,
s měsícem rok jde stranou...
Pro lidský hlas,
bohové kostky vrhat nepřestanou.
Někdy se zapomínám smát,
život jen smutně zabliká...
Smuteční průvod
noří se do ticha.
a den se rozplyne...
Častokrát snívám
v závětří o jiné.
Někdy se zapomínám smát
a týden mne opouští...
Sedm dní bez vody,
ztracen jsem na poušti.
Někdy se zapomínám smát,
s měsícem rok jde stranou...
Pro lidský hlas,
bohové kostky vrhat nepřestanou.
Někdy se zapomínám smát,
život jen smutně zabliká...
Smuteční průvod
noří se do ticha.

Někdy se člověk musí znovu naučit smát
aby dokázal ocenit drobné střípky štěstí.
aby dokázal ocenit drobné střípky štěstí.

Pro pár úsměvů stojí život ustát.. Velká poklona panáčku zpoza bárečku! Vážně.. ;-)

Děkuju za komentář:-). Člověk může mít v životě vše, ale nakonec zjistí, že neměl vůbec nic...

jo, líbí, asi se v tom i trochu vidím...a pasáž s kostkama je originální, dobře :)

že se zapomínáš smát,
toť je života běh přec-
pro poznání jdeme tolikrát,
že život oceán je pravdy, a neklec.
(promiń trochu nesrozumitelný koment....., báseń se mi moooc líbí!!!!)
toť je života běh přec-
pro poznání jdeme tolikrát,
že život oceán je pravdy, a neklec.
(promiń trochu nesrozumitelný koment....., báseń se mi moooc líbí!!!!)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tvář bez úsměvu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Gladiátor
Předchozí dílo autora : Divadlo
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Lomien» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?