VÝHLED

Ve své teplé posteli ležím,
u posledního snu už titulky běží.
Zvuk budíku se mi do těla zarývá,
ovšem rámus ulice to docela zakrývá.

Okno otevřu doufaje výhledu,
málem se pobliju z toho pohledu.
Lidi jsou sprostí a křičí na sebe,
různé plyny spěchají do nebe.

Rez okapní roury mi bije do očí,
náhle se pod okny malý kluk vymočí.
Fasádu pochcal nelítostným způsobem,
nelámaje si hlavu nějakým záchodem.

Klaksony aut na sebe hulákají,
za volantem se nadávky lehce rozdávají.
Obrovské pukliny jsou v chodníku,
jako na poušti kus od rovníku.

Odpadkové koše nikdo nevynáší,
všude bordel, to se těžko snáší.
A ještě mnoho špíny z okna vidím,
za společnost se docela stydím.

Doufám, že k lepším dnům se schyluje,
trochu čistoty a míru Země potřebuje.