Bez citu...
Jen bílá zahrada
pokrytá ledem.
Není cit, jen zrada,
přelitá jedem.
Po cestách ze zlata,
po vodách stříbrných,
v rybníku bez bláta,
slyšet je jen Tvůj smích.
Nejsou tu pomněnky,
jen bílé růže,
sliby a domněnky,
chybí tu bůžek.
Na krku zlatý grál,
na rukou špína,
v srdci jen minerál
celé dny dřímá.
Čerstvými jizvami
brázdí tvá slova,
dnešek je za námi,
tak zítra znova….