Frankenstein

K hradu se blíží les pochodní,
Kol line se záře jak když se rozední
Dnes někdo bude pykat za hříchy své
Proč jen hlavou letí myšlenky zoufalé?

Postava drobná u okna stojí
na to tupé lidské stádo hledí
kletba vzduchem letí,
na ty červy! – na to smetí!

On chtěl pokrok, vzestup vědy
Bohužel zaostalci mají své zvědy
Vzbuzoval jsi příliš rozruchu,
Můj příteli – nyní padouchu

Slyšíš sekery a kladiva,
Dali se do díla
Brána sténá, brzy povolí
A hráz se provalí
Záplava lidu vnikne do hradu
Neboj – i za tebe si najdu náhradu.

Strach máš – přímo z tebe srší,
Nebesa se roztrhla a prší
Za mé zločiny budeš pykat
Doktore, začínáš si zvykat?

Takhle svět odplácí,
Dobro se pomalu vytrácí
Brzy ráj mi tu nastane
Až popel ze světa zůstane

I za dobré úmysly se umím schovat
Své lidi si umím vychovat
Už kroky slyším
Doktore neplač, křičím

Rád bych tu s tebou zůstal
Bohužel v událostech obrat nastal
Brzy sem vpadne divý lid
A bude chtít tebe zastřelit

Raději roztáhnu křídla
Vracím se do svého sídla
Nechovej se tak vztekle
Zanedlouho naschle v pekle