v noci svítily nám hvězdy do oken ...
přidáno 07.08.2009
hodnoceno 9
čteno 2056(38)
posláno 0
Hledám Tě za tmy,
asi tuším,
spíš.

Voní Ti vousy, žíly,
cítím popraskaný paty
/ musels toho strašně zažít /
odkdy chodíváš bos ?

Cítím strup na koleni,
políbím ho
/ pokušitelka bolesti /

Cítím Tvý sny, zákázáno do nich vstupovat.
Občas se usměješ a zavrníš si.
SERE MĚ TO.
/ kdyby jen štvalo, napsala bych to /

Zase TA, ve snu, pro Tebe tančí.
Já, ležíc vedle, umím jen dýchat.
/ i to mi dalo práci se naučit /

CHTĚLA BYCH TĚ.

Ty si ale zrovna bereš jinde.
Spodek Ti stojí.
/ vzrušuje mě to /

CHCI TĚ.
/ ptát se nemohu, nebudu, nebudu ! /

Sáhnu Ti na ret, vlhčí, jak jsem myslela.
Sedám si na Tebe.
/ asi Ti to došlo /

Dej mi chvilku, noční pane.
Klidně spi, ne vždy Tě potřebuju celého.
/ chtíč křičí mi do ucha, že už jsem dospělou /

Vyrušen ze sna, vzrušen Tou, spokojeni oba.
/ tedy asi tři /
přidáno 08.03.2013 - 20:25
Takové milování ve třech, kde ta třetí je jen představou. Moc pěkný, působí to živě.
přidáno 13.12.2012 - 00:58
Souhlasím... báseň u které nemám slov.
přidáno 09.11.2011 - 08:33
hodně dobrá..
přidáno 20.01.2011 - 13:46
Tohle mne dostalo.
Prostě pokušitelka, požitkářka velká:-)
přidáno 25.10.2010 - 21:35
původně jsem chtěla reagovat na tuhle, ale nenašla jsem slova...
přidáno 14.08.2009 - 17:19
Dost sexy
přidáno 10.08.2009 - 12:52
Nádherná erotická báseň - vlastně porno! Vzrušující!
přidáno 07.08.2009 - 21:22
Nikdy jsem nepochopil tenhle styl psaní, ale básnička je... erotická ;)
přidáno 07.08.2009 - 18:10
Myslím, že zásadní je až věta: Klidně spi, ne vždy Tě potřebuju celého.

Čirou náhodou se mi zdají poslední dobou sny o bytě, kde jsme bydleli, když jsem byl ještě školák. Čtvrté patro paneláku, sídliště, ze tmy na chodbě u výtahů mám dodnes husí kůži. Ovšem, když se v noci zhasla světla ve všech pokojích, dalo se procházet volně po bytě, protože z venku z ulice sem šlo vždycky dost světla. Je to fenomén města, že večer je tam obloha červená a ne černá, jako na vesnici. no a venku zářily lampy a ze všech stran stály paneláky a v jejich oknech se taky svítilo. Většinou barevně, podle toho co zrovna běželo komu v televizi. Do toho všeho dole semtam projelo nějaké auto, a jelikož muselo do zatáčky tak všechny ty věci, co jsem měl položené na okně, udělaly dlouhýý pohyblivý stín na bílé zdi a takové to wmmm!. Do toho, kdyby někdo hrál něco soulového na basu, tak (ačkoliv bych se tam nikdy nikdy nevrátil) bych si docela dokázal představit, že bych v té ložnici v tom bytě četl tuhle básničku nahlas tak dlouho, dokud by se do puntíku nestalo to co tam je.

ámen.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokušitelka bolesti : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Necháme se porodit ?
Předchozí dílo autora : Zrozená

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming