|
Za jakékoli byť negativní reakce budu vděčná... díky předem:-)
 07.07.2009 4 1027(15) 0 |
Až ti jednou hlavou kulka proletí,
Bude to konec tady toho tvýho prokletí.
Kometa nad tvojím hrobem poletí
A pro všechny to důvod bude pro ohromné dojetí.
Ty však vědět budeš, že prokletí pozemské tvoje
Které za tímto ukončené považují všichni přeživší kolegové tví
Se v příštím životě zde znovu na tebe obrátí jako kopa hnoje
Jež na tvé hlavě krásně (z)tlí.
Jestliže však konečně přestaneš s těmi minulostními cancy už,
Na tvé tváři ráno objeví se dojemná růž,
Jež každého kdo na tebe oko upře na chvíli jen,
Změní tak, že mu život bude připadat jako sen.
Ty víš, že prožívat se zpět je hřích,
Hřích proti tomu, co uctíváš.
Ale naštěstí jsem tu vždycky já, abych tě pích,
Aby sis uvědomil, že tímhle opěrné svoje sloupy bortíváš.
Až ti jednou zase hlavou myšlenka na zpětné prožívání si proletí,
Vzpomeneš už sama si na to, jak potupné je moje píchnutí,
A sama již uvidíš,
Že v sobě již zastavíš tohle všudypřítomné prokletí.
Prokletí, které každý téměř nese si,
Prokletí proti tomu, co uctívá.
Prokletí, jež tak lehce odejde si,
Když se na něj jeden správně podívá.
Když se na něj podívá z místa svého nejhlubšího rozumu,
Nejdokonalejší směsi logiky, algorytmu, intuice a fyziky,
Z místa, kde vždy odpověď každý by byl našel,
Kdyby byl býval však semeno své otázky zasel.
Nepoložíš-li však otázku, nenalezneš odpověď ani.
Nespatříls-li kdy krásu v oblázku, ni v koze při pohledu na ni,
Nevíš potom, jak se uchýlit do místa onoho.
A proto říkám, najdi krásu ve všem pod širou oblohou.
Pak pochopíš, tak jako již mnohdy mnozí,
Že nejbohatší jsou lidé nazí..
Nezabaleni ve svých strasích, strastech,
Prostě jenom JSOU tak jako si je rosa na listech.
A tak až zase do hlubin smrdutě zhnilých svůj nos budeš chtíti ponořit,
Už tě nebudu muset píchnout, aby ses vrátila zpět,
Neboť už nebudeš mít zábrany se sebou a se mnou hovořit,
Protože si sama i v onu chvíli uvědomíš, jaký že úděl má svět.
A proto BUĎ tady a teď a jinde nikdy ne,
Protože jedině tak v tobě tvůj klid a vědomí zůstane.
A neboj se, že co když to tak bude či ne,
Protože odteď se to už víckrát nestane.
Odteď jenom JSI a TEĎ,
Více Ti dát nemohu.
Více ani nežádáš, když sama k sobě uleháš.
U toho zůstaň, JSI a TEĎ.
Bude to konec tady toho tvýho prokletí.
Kometa nad tvojím hrobem poletí
A pro všechny to důvod bude pro ohromné dojetí.
Ty však vědět budeš, že prokletí pozemské tvoje
Které za tímto ukončené považují všichni přeživší kolegové tví
Se v příštím životě zde znovu na tebe obrátí jako kopa hnoje
Jež na tvé hlavě krásně (z)tlí.
Jestliže však konečně přestaneš s těmi minulostními cancy už,
Na tvé tváři ráno objeví se dojemná růž,
Jež každého kdo na tebe oko upře na chvíli jen,
Změní tak, že mu život bude připadat jako sen.
Ty víš, že prožívat se zpět je hřích,
Hřích proti tomu, co uctíváš.
Ale naštěstí jsem tu vždycky já, abych tě pích,
Aby sis uvědomil, že tímhle opěrné svoje sloupy bortíváš.
Až ti jednou zase hlavou myšlenka na zpětné prožívání si proletí,
Vzpomeneš už sama si na to, jak potupné je moje píchnutí,
A sama již uvidíš,
Že v sobě již zastavíš tohle všudypřítomné prokletí.
Prokletí, které každý téměř nese si,
Prokletí proti tomu, co uctívá.
Prokletí, jež tak lehce odejde si,
Když se na něj jeden správně podívá.
Když se na něj podívá z místa svého nejhlubšího rozumu,
Nejdokonalejší směsi logiky, algorytmu, intuice a fyziky,
Z místa, kde vždy odpověď každý by byl našel,
Kdyby byl býval však semeno své otázky zasel.
Nepoložíš-li však otázku, nenalezneš odpověď ani.
Nespatříls-li kdy krásu v oblázku, ni v koze při pohledu na ni,
Nevíš potom, jak se uchýlit do místa onoho.
A proto říkám, najdi krásu ve všem pod širou oblohou.
Pak pochopíš, tak jako již mnohdy mnozí,
Že nejbohatší jsou lidé nazí..
Nezabaleni ve svých strasích, strastech,
Prostě jenom JSOU tak jako si je rosa na listech.
A tak až zase do hlubin smrdutě zhnilých svůj nos budeš chtíti ponořit,
Už tě nebudu muset píchnout, aby ses vrátila zpět,
Neboť už nebudeš mít zábrany se sebou a se mnou hovořit,
Protože si sama i v onu chvíli uvědomíš, jaký že úděl má svět.
A proto BUĎ tady a teď a jinde nikdy ne,
Protože jedině tak v tobě tvůj klid a vědomí zůstane.
A neboj se, že co když to tak bude či ne,
Protože odteď se to už víckrát nestane.
Odteď jenom JSI a TEĎ,
Více Ti dát nemohu.
Více ani nežádáš, když sama k sobě uleháš.
U toho zůstaň, JSI a TEĎ.
07.07.2013 - 23:57Ač dlouhé, mě se líbí. Sice jsem se sebou místy bojovala, ale dočetla jsem to. :)
07.08.2009 - 21:45každopádně díky za koment, učitě si ho moc vážím, akorát tu v žádným případě nešlo o formu... ale nevadí, fakt děkuju;-) a o nějakým příště si taky nejsem jistá, ale jasně, jeden nikdy neví:-)
11.07.2009 - 03:59moc dlouhé, ztrácel jsem se v obsahu, ke konci jsem zrychloval ať to mám za sebou...podle mě si moc lpěla na tom mít tam rýmy, a nakonec se to nepovedlo (onoho-oblohou,mnozí-nazí,tví-(z)tlí,atd...), rytmus taky pokulhával, takže se mi to špatně četlo...a začátek proletí, prokletí, poletí - tohle mne spíš odrazovalo od čtení...každopádně cítím z toho, že by to někdy mohlo jít, jen to zkusit lépe zformulovat, jednodušeji...takže jsem zvědavý na příště...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
