|
Ze sbírky: "In Vino Veritas"
 20.06.2009 0 1121(7) 0 |
Žalář
Dívám se do tváře
v odrazu zrcadla
a stále jen přemýšlím
-
když v tom mě napadá
ta myšlenka zlá.
Že jsem jen zajatec
v podivném těle
a říkám si směle,
jestlipak tuším,
že v žaláři duší
mé srdce dál tepe.
-
Když v láhvích vína
utápím žal.
Abych pak ráno
díval se do tváře
v odrazu zrcadla
a stále jen přemýšlel
-
jakápak myšlenka,
že mě to přepadla?
Dívám se do tváře
v odrazu zrcadla
a stále jen přemýšlím
-
když v tom mě napadá
ta myšlenka zlá.
Že jsem jen zajatec
v podivném těle
a říkám si směle,
jestlipak tuším,
že v žaláři duší
mé srdce dál tepe.
-
Když v láhvích vína
utápím žal.
Abych pak ráno
díval se do tváře
v odrazu zrcadla
a stále jen přemýšlel
-
jakápak myšlenka,
že mě to přepadla?
Ze sbírky: In Vino VeritasJeště nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Žalář : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Hořká střízlivost
Předchozí dílo autora : Kolikátý že to život žijeme?
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Idara» narozeniny
Adas [10], ondratra7712 [10], Rakča [6], lenkaf [6], Latrax [8], CosTra [7], pajakoreckova [4]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
