Dnes, teď a tady. Přitom tak dlouho, pláču /?/.
přidáno 15.06.2009
hodnoceno 0
čteno 1631(9)
posláno 0
Za sto tisíc roků
uděláme jen pár kroků
já tak tři, řekl bych
a z toho jeden zpátky

Za sto tisíc roků
už tu nebudem
ani vzpomínky na nás
a to mě občas nemrzí

Tak sto tisíc roků
se mi to zdá dlouho
že se snažím vykročit
dál, zatím se jen válím

Za těch sto tisíc roků
co nesedím po tvým boku
sem už silně zlenivěl
snad se jednou pohnu

A mezitím - Atrofie

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» narozeniny
januve [16], petr richter [14], NiKiTa [13]
» řekli o sobě
Sokolička řekla o Boleslava :
Máme toho hodně společného (myslím), zejména co se sportovců týče (pro tebe ale s dobrým koncem, což je super). A naše - vaše Plastic walkway s.r.o. leckoho nadzdvihly ze židle.:o)) Kromě toho je to jedna z nejnadanějších autorek tady(aspoň podle mě).
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming